• ze zaměstnance živnostníka zpět: Celá řada lidí pořád nadává na to jak málo vydělávají. Špatní klienti, špatně zadaná práce.... Nedokáži ocenit to, že každý měsíc dostanou na účet vejplatu. Ti kteří začali pracovat na sebe, najednou zjistí, že si musí schánět práci.  Musí se rozhodovat,  co budou dělat když práce bude hodně, nebo naopak když není žádná. Často se bojí aby měli dost práce, tak pracují pod cenou. Najednou zjistí, že aby si vydělali dost peněz neexistuje žádná pevná pracovní doba. Je jich opravdu hodně, kteří raději jsou zpět do zaměstnání. Prostě ty starosti jim najednou za ty peníze nestojí.
• ze zaměstnance manažer a zpět: Už tolikrát ve firmách udělali stejnou chybu. A to, že z nejlepšího pracovníka udělali manažera, aniž by posuzovali jeho shopnost a ochotu řídit lidi. Často jsem to viděla hlavně u obchodníků. Dobrý obchodník je ve svém živlu, když může rozvíjet kontakty, navštěvovat své klienty a také být nejlepším obchodníkem ve firmě. No a teď se toho má najednou všecho vzdát a začít: motivovat ostatní k obchodování, hledat schopné obchodníky, řešit problémy, vyplňovat plno papírů pro vedení, mít trpělivost v učení ostatních atd. No a pak nastane situace, že se týmu nedaří a je to tady: Vydržet nebo se dát na obchodování? Bohužel málokdo je ochoten přijít na vedení a říci - už nechci dělat toho dobře placeného manažera, chci být zase obchodník. U obchodníka to ještě asi funguje, ale u jiných pozic je to pro daného člověka opravdu těžké. Co asi lidi kolem řeknou, když z ředitele půjdete zase dělat "specialistu"? Na to má sebevědomí málokdo. Ale kdo to udělá je opravdu osobnost.

Důvody pro to jsou většinou tři:

• nedovedou si představit, že by některé věci dělal někdo jiný (ostatní to tak dobře neumí),
• mají strach, že nebudou mít firmu pod kontrolou,
• neví co by jinak dělali.

Je-li vaší ambicí mít rozvíjejíci se firmu, tak je to jede z nejdůležitějších, který musíte učinit. Ve svém okolí jsem tuto situaci zažila několikrát a fungovaly následující věci:

• přesně se definovaly činnosti a pozice, které firma musí mít. každá pozice měla jasně definované pravomoci a odpovědnosti. majitel si následně vybral, kterou pozici ve firmě chce zastávat. Nebylo vyjímkou, že se stal podřízeným nějakého manažera, kterého si najal. Samozřejmě, že se nezbavoval úpozic spojených s rolí majitele = tvorba vize a strategie firmy, odsouhlasení business plánu = čili zadání pro manažery firmy
• vytvořil se systém pravidelného vyhodnocování různých ukazatelů - finančních, ale i například obchodních apod. Díky těmto číslům získá majitel mnohem lepší přehled o firmě, Často lepší než když ve firmě dělal skoro všechno.
• důsledně se sledoval výkon manažera - toto byla samozřejmě nejtěžší věc - Cílem bylo nezasahovat manažrovi do řízení a rozhodování a současně uhlídat, že firma směřuje tím správným směrem. Cílem pravidelných schůzek tedy bylo vyslechnout si názor majitele
• majitel mluvil pravidelně se svými zaměstnanci - nejednalo se o žádné formální schůzky, ale majitelé vždy věnovali velkou pozornost tomu, aby měli informace a názory nejen od manažerů